Svet-Stranek.cz
Minikáry - Petr Holub
Minikár sport klub Komárov

Minikárová kariéra:Minikáry - Petr Holub

Minikárová kariéra

Petr Holub
Minikárový závodník Petr Holub patří mezi nejúspěšnější jezdce minikárové
historie a zde jsou ve zkratkách jeho největší dosavadní úspěchy...

Dosud odjetých sezón..... 21 (1989-2009)

Celkem zúčastněných závodů..... 287

Počet vítězství v závodech..... 128

Celkový průměr ze všech započítaných umístění v závodech je 3,41 .

Počet titulů mistra České republiky (MČR)..... 8 (ve slalomu)

Počet vítězství v Poháru vítězu pohárů (PVP)..... 7

Počet celkových vítězství na Mezinárodní šestidenní minikár (M6D)..... 5

Úspěchy ve sjezdu minikár...
3. místo na mistrovství Evropy v Itálii
2. místo na mistrovství Evropy ve Švýcarsku
3. místo na mistrovství Evropy ve Francii


Poděkování za veškeré dosažené úspěchy patří hlavně rodičům Petra Holuba, kteří oba syny k tomuto sportu přivedli, ve všem maximálně podporovali po celé dlouhé roky a za to jim patří veliký dík.


Komárovský jezdec Petr Holub v minikárových sezonách

Psal se rok 1989, pád komunismu v tehdejším Československu, rok zásadních změn a také start začínající kariéry komárovského jezdce. Petr Holub poprvé otočil volantem své minikáry v šesti letech za tým Nový Jáchymov. Do tohoto sportu ho přivedl jeho otec. Začátky nebyly nikterak jednoduché, Petr byl sice rychlí hned od začátku, ale správné projíždění slalomů mu dělalo problém a několikrát se i vydéčkoval. Tim pádem i jeho výsledky se pohybovali v druhé desítce závodníků a tak zaznamenal nejhorší výsledek ve své kariéře, 25. místo na Masarykově okruhu v Brně. Závod se konal 3. září 1989 v části okruhu, kde byl poměrně dlouhý a táhlý kopec. Nejlepším výsledkem v první sezoně bylo desáté místo z celkových sedmnácti jezdců v na trati v Berouně na Koledníku.

V roce 1990 Petr dostal do ruky novou minikáru a výsledky se začali dostavovat ihned. Pohyboval se převážně od třetího do pátého místa v závodech a jelikož nejmladší kategorie v té době se neúčastnila mistrovství republiky, tak mezi vrcholové závody patřil pouze Československý pohár ve Vrbně pod Pradědem na velice oblíbené trati mezi jezdci. Petr Holub tam dosáhl na osmé místo ve své kategorii a získal jedinečné zkušenosti závodit mezi těmi nejlepšími z celého tehdejšího Československa. Obrovká pylnost a mnoho hodin téninků vedly k tomu, že se Petr stále zlepšoval a velkou zásluhu na tom měli jeho rodiče, bez kterých by to ani nešlo.

První vítězství přišlo až v roce 1991 ještě stále v kategorii MO na trati ve Zruči nad Sázavou. Celá tato sezona byla velice úspěšná, celkem 12 prvních míst, 6 druhých a nejhorší třetí bylo pouze jedno. Vzhledem k tomu, že mistrovství republiky opět nejmladší jezdci nemohli jet, tak úspěchem bylo 2. místo v Československém poháru ve Vrbně pod Pradědem, v Poháru Vyšehradu 1. místo a ve Středočeském poháru také první místo. Při závodě krajského přeboru v Berouně dne 8.6.1991 získal za vítězství v kategorii MO jako odměnu svezení v závodní motokáře s panem Odlasem. V té době jedinečný zážitek pro mladého jezdce.

Rok 1992 znamenal pro Petra Holuba přestup do kategorie M1, mnohem více starších soupeřů a větší konkurence. Petr se s tim ale dokázal poprat, zaznamenal celkem slušná místa, ovšem zvítězit nedokázal ani v jednom. Nejlepším umístěním bylo třetí místo v Hrádku u Domažlic, umístění ve středočeském kraji 5. místo, což ale na účast mistrovství republiky nestačilo. Petr poprvé okusil závody minikár ve sjezdu, na minikáru se udělala nová laminátová kapotáž, oblouk za sedačkou a veškeré úsilí v Praze při kvalifikaci znamenalo postup až na mistrovství Evropy do Itálie do městečka Corvara v Alpách, kde startoval pod číslem 101. Tohoto závodu se zůčastnilo celkem osm národů ze všech koutů Evropy. Krásná, dlouhá, ale i nebezpečná trať, avšak vynikající výsledek. Petr obsadil 3. místo na mistrovství Evropy ve sjezdu minikár.

Dalším úspěšným tažením ve slalomu i sjezdu minikár byla sezona 1993, kde Petr získal několik prvních míst a jinak se pohyboval stále kolem stupně vítězů. Petr Holub se tehdy poprvé zúčastnil mistrovství České republiky v Albrechticích a obsadil tam celkově 8. místo. Zvláštností tohoto vrcholového závodu bylo vyplňování testů s pravidly silničního provozu a případné trestné body za chyby, což mohlo tehdy hodně ovlivnit výsledek závodu. Ve Vrbně pod Pradědem na Poháru České republiky 6. místo, Pohár vyšehradu celkové 4. místo a ovšem nejlepší výsledek zaznamenal opět ve sjezdu, tentokrát na mistrovství Evropy ve Švícarsku, městečku Frutigen, získal tam 2. místo. Bojoval však o titul mistra Evropy, ale v poslední závodní jízdě havaroval, ulomil levé přední kolo v jedné ze zatáček a šance se rozplynuli.

V roce 1994 jedna z novinek na minikáře byla malá přední kapotáž, pro menší odpor vzduchu, ale samotný závodní stroj byl stále stejný a souboje prováděl už v kategorii M2. Petr Holub dokázal většinu závodů zvítězit a jeho nejhorším výsledkem ve slalomu minikár bylo druhé místo. Jasné prvenství ve středočeském kraji, první vítězství v Poháru České repuliky ve Vrbně po Pradědem a také první titul mistra České republiky ve slalomu minikár. Prvně se republika jela na tři závody. Ve sjezdu Petr zaznamenal propad, bohužel se na mistrovství Evropy nekvalifikoval a jel tam tehdy jako divák a doprovod svého mladšího bratra, který tehdy dosáhl také na vynikající umístění. Jelo se tehdy na domácí půdě v Českém Krumlově na trati v Zátoni.

Obrovské překvapení přišlo v roce 1995. Petr Holub přestoupil do starší kategorie M3, kde závodil s kluky o dva roky staršími a o dvě hlavy většími a i přesto je dokázal porážet. Opět vetšinu závodů zvítězil a nejhorším výsledkem bylo celkové 4. místo na Šestidenní minikár v Českém Krumlově, které se Petr zúčastnil vůbec poprvé. Umístění v karaji a jednoznačné 1. místo, Pohár vítězů poháru nově konaném v Rožnově pod Radhoštěm, opět 1. místo a mistrovství České republiky také 1. místo. Obhajoba titulu byla doma a velké ambice do dalších sezón. Letos se Petr Holub kvalifikoval na mistrovství Evropy z druhého místa v republice při sjezdu minikár a zaslouženě odjel bojovat do Francie do Grenoblu. Výsledkem na mistrovství Evropy bylo 3. místo na městské trati lemující balíky slámy a tímto zkončila sjezdová činnost a stoprocentní zaměření pro Petra na slalomové závody v příštích letech.

Rokem 1996 opět zamýchaly změny věkových kategorií a komárovský jezdec musel jezdit v kategorii M3 dokonce s o tři roky staršími soupeři, kteří se sem vrátili z kategorie M4. Drobné pohoršení na výsledkách to zaznamenalo, ale soupeření a snaha být lepší ho stále hnala vpřed. Několik prvních míst v závodech, na Mezinárodní šestidenní minikár v Českém Krumlově vynikající 2.místo, celkové 6. místo při mistrovství České republiky a jedno z cenných umístění bylo 3. místo na PVP v Rožnově pod Radhoštěm. Zajímavé závody se konali v paraelním slalomu, kde bylo vždy na co koukat a hned tři v sezoně, v Českém Krumlově, ve Vsetíně a ve Zlatých horách dokonce tři slalomy vedle sebe.

Petr Holub roce 1997 sbíral jedno vítězství za druhým, celkem v sezoně nasbíral 14 prvních míst, ale ani to bohužel k titulu mistra republiky nestačilo. Celkově se v republice umístil na 3. místě, stejně tak dopadl i na Poháru vítězů poháru (PVP), které se vyjímečně konalo v Ústí nad Orlicí na Andrlově chlumu. Ve středočeském kraji Petr zvítězil jednoznačně, když měl na kontě samá první místa. Dramatická šestidenní a boj do poslední jízdy o vítězství. Dříve se při Mezinárodní šestidenní započítávali nejlepší časy z každého dne a sčítali se ze všech šesti dnů. Petr Holub tehdy porazil Lukáše Grepla o pouhé dvě setiny sekundy ze součtu z celých šesti dnů a dokázal tak zvítězit. Možná jen štěstí, kdo vi? Za 1. místo na šestidenní získal originální cenu a to dětský motocykl značky Lars věnovaný od pana Švestky ze Vsetína.

Neuvěřitelná sezona. V roce 1998 Petr nasadil novou, větší kapotáž na svou minikáru a odkroutil poslední rok v kategorii M3. Z celkových 23 závodů, dokázal 22 závodů vyhrát a jednou být na 2. místě v paraelnim slalomu ve Zlatých horách. Ve středočeském kraji byl tedy nejlepším jezdcem, stejně tak i při XII. ročníku Mezinárodní šestidenní v Albrechticích, na stupni nejvyšším stanul také na PVP ve Zlatých horách a samozřejmě se tento rok stal také mistrem České republiky ve slalomu minikár. Vyhrál také seriál závodů Pepsi cola cup. Jedním z testů byl celý závod na vypůjčené minikáře na Albrechtické míli, šlo o minikáru značky Lars a celkové dobré dojmy z jízdy i dosažených časů porovnatelných i s nejstaší kategorií M5.

Další rok 1999 byl opět jeden z nejúspěšnějších a to už na uplně nové minikáře značky Lars ze Vsetína, kterou si Petr přes zimu pořídil od pana Švestky a na jaře na ní i párkrát potrénoval. Vstoupil také do vyšší kategoriie M4 mezi starší jezdce a ukázal, že talent jezdce i nová minikára nemají konkerenci. Z celkových dvaceti závodů dokázal v sedmnácti zvítězit, při závodě v Berouně se stal dokonce nejrychlejším jezdcem závodu ve všech kategoriích a vystoupil tak na stupně vítězů jako nejrychleší jezdech společně s nejmlaším jezdcem Ludvíkem a nejstaršim Honzou Lexou. Byla to čest, porazit Honzu v jeho největší slávě. Petr Holub zvaný později "Schumi" vyhrál celkově seriál závodů Member cup, zvítězil ve středočeském kraji, vyhrál Mezinárodní šestinenní minikár konané v Praze a zakončené slavnostním vyhlášením na Rošického stadionu na Strahově. Závodu PVP se Petr nezúčastnil z důvodu tanečních v Komárově. Největším úspěchem byl bezkonkurenčně další titul mistra České republiky, který je pro Petra vždy tou největší výzvou.

Do nového tisíciletí vstoupil Petr Holub tou správnou nohou, ikdyž s bonďatým přelivem na hlavě a začínající pubertou, na jeho výsledky to vliv nemělo a dokázal dál získávat jedno vítězství za druhým. Pouze jednou dojel druhý, jinak vždy stál na stupínku nejvyšším. V tomto jubilejním roce 2000 opět dokázal vyhrát tu nejcennější trojkombinaci - šestidenní, PVP a republiku. Společně s Petrem Holubem se to podařilo i Monice Pařízkové v dívčí kategorii M3D a společně pak byli vyhlášeni jako nejúspěšnější minikároví jezdci ve slalomu pro tento rok. Šestidenní se konala podruhé v Praze s centrem na Strahově, Pohár vítězů poháru se konal na trati v Rožnově pod Radhoštěm a republika se skládala opět ze třech závodů, které Petr Holub dokázal všechny vyhrát. Mezi Petrova vítězství se nesmí zapomenout ani na prvenství v Member cupu, kam se započítávají výsledky ze šesti vypsaných závodů. Byl to pořádaný šampionát našim klubem a finálový závod se konal na kopci Jivina kousek od Komárova.

Nejúspěšnější sezona v jeho karieřě. V roce 2001 získlal Petr Holub jen samé jedničky, kamkoliv přijel, tam zvítězil... V kraji, republice, na šestidenní i na PVP, jen příčky nejvyšší až by to někomu mohlo připadat nudné, ale člověk bojuje pro to aby vítězil a když se to daří, tak neni co řešit. S minikárou nebyli nikdy žádné problémy a i to přispívá k danným výsledkům v kategorii M4. Mezinárodní šestidenní byla hostitelem v Mladé Boleslavy a jistě to byla další z organizačně dobře povedených šestidenní. Petr byl i letos vyhlášen na několika závodech jako uplně nejrychlejší jezdec ze všech kategorií a své vrstevníky porážel i mnohdy o sekundy. Na svém kontě má už šest titulů mistra republiky a letos byl dokonce oceněn nejlepšim sportovcem na Berounsku.

Přišel vstup do dlouho očekávané kategorie nejvyšší, Petr přestoupil v roce 2002 do kategorie M5, ale vzhledem k tomu, že v té době byl také na vojně, nejdříve v Hradci Králové tři měsíce a zbytek vojny v Jincích na příbramsku, kde jezdil jako řidič sanitky a na závody minikár nezbýval čas. Petr Holub odjel pouze tři závody v kategorii M5. Obsadil páté, sedmé a patnácté umístění.

V roce 2003 se z důvodu stále zvyšujícího počtu jezdců v kategorii M5 zvýšila minimální věková hranice a to pro Petra Holuba a další jezdce znamenalo jediné, návrat do nižší kategorie M4 na dobu dvou let. Jediným jezdcem, který už se nehodlal vrátit do nižší kategorie a chtěl dobrovolně závodit se staršími jezdci byl Petr Zonek a za to má obdiv většiny minikárových nadšenců. Petr Holub nad tím také uvažoval, ale věděl, že v pětkách už pak zůstane navždy a jentak s minikárama neskončí, tak chtěl vybojovat ještě nějaké úspěchy mezi stejně starýma klukama a to znamenalo jisté další vavříny. Většina závodů také znamenala první místa a nejhorším výsledkem byla dvě třetí místa. Ve středočeském kraji zvítězil, v Poháru vítězů poháru v Rožnově pod Radhoštěm také zvítězil, trochu drobných chyb zaznamenal na Mezinárodní šestidenní minikár v Litoměřicích, kde obsadil celkové 3. místo, ale při mistrovství České republiky to napravil a vyhrál. Byl to jeho už sedmý titul MČR.

V roce 2004 bojoval Petr Holub už definitivně posledním rokem v kategorii M4 a tak věděl, že musí obhájit titul mistra ČR a vstoupit do kategorie M5 s hrdostí a slávou. Možná i nervozita občas hrála svou roli, ale titul vybojoval a stal se tak ve své dosavadní kariéře po osmé mistrem České republiky ve slalomu minikár a to v historii minikár málo kdo dokázal. Mimo to obsadil 3. místo v Poháru vítězů poháru a také 3. místo na Mezinárodní šestidenní v Litoměřicích. Nevýdané bylo to, že první čtyři jezdci v kategorii M4 se umístili v naprosto stejném pořadí jako před rokem na šestidenní také v Litoměřicích. Kuriozní bylo vystoupení na závodě v Bzové. Vzhledem k tomu, že se jel ve stejný den i jiný závod, tak do Bzové přijelo celkem jen 36 jezdců a v kategorii M4 se sešli pouze bratři Holubové a rozdali si to jen mezi sebou. Mladší Karel se už s minikárovou kariérou rozloučil, ale na tento domácí závod přijel a zúčastnil se. Jak to dopadlo? Zvítězil Petr a mladší Karel dojel v těsném závěsu za ním a společně si vychutnali vyhlašování výsledků. Poprvé se jelo i za hranicemi republiky, přesněji v Německu ve městečku Oybin, kde Petr také zvítězil.

Už při prvním závodě v roce 2005 Petr naznačil, že s nim musejí počítat i ti nejlepší v kategorii M5, do které právě přestoupil. První závod v Berouně vyhrál, na stupně vítězů vysoupil společně s Honzou Lexou a Zbyňkem Švajdou a oba si na stupně přinesli své malé ratolesti. David Cepák byl čtvrtý a Luďa Pospíchal pátý, další velcí soupeři. Už byla obrovská konkurence a výsledky závodů jak na houpačce, jednou to vyšlo, podruhé naopak zklamání. Ve středočeském kraji Petr obsadil celkové 3. místo, což těsně znamenalo i postup na PVP, ale Petr Holub měl těsně před tímto závodem autonehodu, nedostal přednost na hlavní a závodu se zůčastnit nemohl. Závody mistrovství České republiky byli velice vyrovnané mezi jezdci v kategorii M5, jeli se od letoška čtyři mistrovské závody a z toho se počítají tři nejlepší výsledky. Petr se dokázal udržet mezi těmi nejlepšími a obsadil 6. místo. Mezinárodní šestidenní se konala na Slovenském území ve městě Žilina, pouze jeden rok po obrovské vychřici v nedalekých Tatrách. Petr tam tehdy obsadil až 15. místo a zavládla trocha zklamání z výsledku, ale z celkové šestidenní bylo asi hodně lidí nadšených, jak dobře organizátoři celou šestidenní zvládli.

V další sezoně roku 2006 už Petr dokázal podávat lepší výsledky, pohyboval se převážně od druhého do pátého místa v závodech a častým ježděním po všech závodech se stále zlepšoval. Největší formu měl ale poslední dobou David Cepák a tak se spíše bojovalo od druhých míst dále, v té době na něj nikdo opravdu neměl. Ve středočeském kraji zvítězil Petr Holub, ale nebylo to rozhodně jednoduché. V Poháru výtězů poháru si připsal na konto 4. místo a pokud jde o šestidenní, tak tam získal také 4. místo. Konala se v ulicích hlavního města a pro organizátory nic jednoduchého. I přes drobné nedostatky, patří organizátorům velký dík, za to jakou odvedli práci. Další za zmínku stojí opět 4. místo v závodě PVP v Rožnově pod Radhoštěm, ale né na moc oblíbené trati mezi jezdci. V mistrovství republiky Petr obhájil loňské 6. místo a v týmu zavládla spokojenost. Mezi cíl vždy patří dostat se na slavnostní vyhlášení v Praze a to znamená do šestého místa ve slalomu. Dále se jezdí Pohár prezidenta a Středoevropský pohár, ale tento seriál závodů Petr Holub příliš neuznává, respektive nejezdí ho a soustědí se převážně na mistrovství České republiky ve slalomu minikár. To je pro něj jedinej vrchol, republika.

Rok 2007, rok drobných změn v hodnocení do vrcholového závodu PVP a zde se ukázala i neinformovanost komárovkého jezdce o změnách. Petr Holub přijel na tento závod v domění, že když se stal nejlepším jezcem ve středočeském kraji, tak že má kvalifikaci na PVP jistou, ale nebylo tomu tak a Petr se mohl zúčastnit závodu pouze jako předjezdec, což pro něj jistě bylo potupné, ale bral to jako volný trénink na republiku. Zvláštností byla i šestidenní minikár v Ústí nad Orlicí, pořádaná převážně jen jezdci, ale hlavní organizátoři měli minikárového ducha i minikárové srdce na správném místě a za přispění všech se to zvládlo. Hlavní poděkování patří Petře Švajdové a jistě všem kdo se podílel na spolupráci. Petr Holub na šestidenní po prvních čtyřech závodech bojoval o stupínky nejvyšší a poslední dvě etapy na vodě totálně pokazil a zkončil celkově až šestý. Měl ale mnohem na víc. Nejlepší výsledek v dosavadním počínání v kategorii M5 zaznamenal Petr Holub, zvaný Schumi, v letošní sezoně. Vybojoval po vyrovnaných výsledcích 4. místo na mistrovství České republiky a opět se mohl zúčastnit slavnostního vyhlášení v Praze v sídle Autoklubu ČR.

Sezona 2008 byla pro našeho jezdce v podstatě rekreační. Petr Holub se vrhnul do vlastního bydlení a dost často dával přednost i své motorce před minikárou, o čemž světší jak výsledky v né přiliš vrcholových závodech , tak i účast na závodech samotných. Petr odjel pouze tři závody v celé sezoně. V Berouně 3. místo, v Bělé pod Bezdězem 6. místo a také téměř na domácí trati v Bzové, kde skončil na 2. místě. Závod v Bzové se jel tehdy naposledy a i rozloučení s minikárovými osobnostmi v tomto sportu, minikárovou činnost ukončili pan a paní Svobodovi. Moc toho pro tento sport udělali a moc si jich za to náš klub váží.

Rok 2009 byl ve stejné režii jako minulá sezona, Petr odjel jen tři závody se startovním číslem 546 a doufá, že snad další sezony budou pestřejší. Zúčastnil se prvního závodu v Příbrami, kde obsadil slušné druhé místo. Dalším závodem byla Strenice a 9. místo a posledním závodem v sezoně byla účast na prvním kole mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou a Petr tam dosáhl na sedmé místo.

Bohužel jsem z důvodu nedostatku času musel se závody minikár zkončit a pevně věřím, že se jednou na kopce vrátím, ať už jako jezdec, či mechanik svých dětí, pokud bude přáno. Přeji všem ostatním minikárovým nadšencům hodně sportovních úspěchů a ať vyhraje vždy opravdu ten nejlepší...

Mějte se a užívejte si závody!!!

Všem hodně úspěchů...